zpět                                                        
 

Pokud váháte nad tím, zda si pořídit štěňátko s průkazem původu či nikoliv, přečtěte si následující řádky.

Při nákupu štěněte bez průkazu původu sice ušetříte nemalou částku, ale nemáte jistotu, že si opravdu kupujete PRT. Najdou se totiž " chovatelé" kteří vydávají jakéhokoliv voříška s převládající bílou barvou a temperamentnějším chováním za Parsona nebo se může jednat o jedince, který pochází z neuchovněných rodičů, což většinou znamená, že jeden nebo oba z rodičů vykazují závažné exteriérové, nebo povahové vady či trpí dědičnými chorobami.

Takže peníze, které jste tak ušetřili, necháte u veterináře nebo u odborníka přes výchovu psů.
Pravdou zůstává, že chovatel v ČR a ani ve SR nemusí ke kupní smlouvě přikládat žádné osvědčení o dědičných chorobách jako je tomu u chovu Russellů v zahraničí. Avšak při pečlivém výběru chovatele se pravděpodobnost koupě nemocného nebo jinak chybného jedince notně snižuje.

autor Kateřina Josková - chovatelská stanice Z JEŘENĚ


Níže uvedený článek je převzatý ze slovenské web stránky
www.parson-russell.sk
a je volně kopírovatelný za účely osvěty ve věci PRŮKAZ PŮVODU PSA.

 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Na čo mi je preukaz o pôvode??
Veď ja nechcem chodiť na výstavy


Na úvod niečo trošku iné:
Chete si kúpiť nový televízor, rozmýšľate o tom, kde ho kúpiť a aký. Väčšina z vás sa asi rozhodne zájsť do špecializovaného obchodu s elektronikou, kde vám poradia, predajú značkový televízor so zárukou a v čase záruky dostanete bezplatný servis. Samozrejme to nebude zadarmo a musíte počítať s istou investíciou, no z televízora sa pravdepodobne budete dlho tešiť a budete mať presne to čo ste chceli. Niektorí ľudia by sa mohli rozhodnúť kúpiť televízor od priekupníka alebo niekde na burze, síce za malé peniaze, ale s poriadne vysokým rizikom. Myslím, že pre väčšinu ľudí je samozrejmé kupovať si takéto predmety "u špecialistu" a "s papiermi". U psov je to veľmi, veľmi podobné, tak prečo "papiere" - teda preukaz o pôvode psa - pre veľa ľudí nie sú základnou podmienkou kúpy čistokrvného psa?

Čo je to vlastne ten "preukaz o pôvode"?
Je to niečo ako váš rodný list. Je to listina vydaná plemennou knihou psov. Je v nej uvedené meno psa, chovateľská stanica, pohlavie psa, druh srsti, číslo tetovania, atď. Dôležitou časťou je obvykle 4-generačný rodokmeň, z ktorého vyčítate predkov svojho šteňaťa. Tiež sa doňho môžu zapisovať výsledky na skúškach a výstavách.

Čo zaručuje u psa "preukaz o pôvode"?
PP u psa je zárukou určitých vlastností - zdravotných, exteriérových a povahových. Pri chove psov s PP sa toto všetko sleduje.

Ako vznikajú psi bez PP, tzv. "čistokrvný pes bez PP"?
1. V najlepšom prípade majiteľ feny s PP z nejakých príčin neuchovní fenu. Buďto z časových, finančných alebo iných dôvodov, prípadne len nevybaví pre šteniatka PP. V súčastnosti vačšina klubov povoľuje ponechanie ľubovoľného počtu šteniatok a všetky šteniatka PP dostanú, takže slová "nemá PP lebo bol posledný z vrhu" nemajú opodstatnenie. Je otázne čo toho človeka k takémuto „chovu" vlastne vedie.

2. Fenka môže mať nejakú z chovu vylučujúcu vadu, no majiteľ ju napriek tomu dá nakryť. Šteniatka z takéhoto krytia už preukaz o pôvode dostať nemôžu. Samozrejme šteniatka z takéhoto spojenia nemusia zodpovedať štandardu a je možné, že budú mať nejaký dedičný zdravotný problém (napr. dysplázia, problém s inými kĺbami, problém s chrbticou, hluchota, očné problémy atď.), ktorý sa v chove s PP sleduje. Postihnuté jedince sa z chovu s PP vyraďujú.

3. Niekedy ide o fenku kríženca, ktorá je nakrytá rasou na ktorú sa najviac ponáša. V takomto prípade šteniatka taktiež rodokmeň získať nemôžu. Krásne "šteniatka bez PP" sa nam počas svojho rastu pred očami môžu zmeniť z plemena, ktoré má byť krátkosrsté na dlhosrstého psa, prípadne plemeno krátkonohé na dlhonohého, úplne inej farby atď.

Spomeňme snáď ešte "tiežchovateľov", ktorí chovajú psov len kôli zisku. Tí ich často držia vo veľmi zlých podmienkach. Keď kupujete šteňa, trvajte na tom, že chcete vidieť matku a miesto, kde sú psy držané. Ak vám chovateľ len prinesie ukázať šteňa, je to podozrivé. Tiež trvajte na tom, aby vám chovateľ dal kúpnu zmluvu !!!

Nechcete chodiť na výstavy ani odchovávať šteňatá? Tak načo PP?
PP vás nezaväzuje k chodeniu na výstavy. Je to doklad, ktorý môžete odložiť a nikdy viac nevytiahnuť, ale je to záruka vlastností šteniatka. Zaručuje vám exteriér a povahové vlastnosti vami zvoleného plemena.

Prečo je pes bez PP lacnejší?
Psi s PP sú drahšie, nakoľko procedúry s uchovnením psa/feny, krytie, registrácia chovateľskej stanice, vystavenie preukazu o pôvode atď. predstavuje pre chovateľa určité náklady. Zároveň si psíka kupujete s tzv. ochrannou známkou, ktorá vám zaručuje už spomínaný exteriér a povahu. Seriózny chovateľ vám dokonca môže vrátiť peniaze, prípadne poskytne šteňa z ďalšieho krytia, ak sa zistí že šteniatku napr. nevyrástol jeden zub a iné. Exteriérové a povahové vady sa ani tu nedajú úplne vylúčiť, sú však ojedinelé. Ak náhodou natrafíte na chovateľa neseriózneho, je možné sa naňho v chovateľskom klube sťažovať, u psa bez PP túto možnosť nemáte.

Spomeňme však tiež, že pes si vyžaduje starostlivosť po celý svoj život - 10-18 rokov. Cena šteňaťa, akejkoľvek výšky, bude popri týchto nákladoch len zanedbateľnou položkou.

Čo je to chovateľ a čo je chovný pes?
Chovateľ psov s PP je členom chovateľského klubu daného plemena, ktorý na činnosť chovateľa dozerá. Chovné jedince musia splniť, podľa príslušnosti k plemenu, určité kritériá. Niektorým plemenám stačí posúdenie exteriéru pri čom sa zároveň posúdi povaha, iné musia splniť aj predpísanú skúšku (či už poľovnú, pracovnú alebo inú, ktorá je tiež testom povahy psa), alebo sa posúdi povaha psa "špeciálnou" skúškou na bonitácii. ( bonitácia -zaraďovanie psov do chovu, kde sa posudzuje exteriér a povaha psa)
Nezabudnime na fakt, že plemeno sa rokmi mení a formuje. Nie však samé od seba, mení ho človek so svojimi nárokmi a požiadavkami. V súčasnosti sa diskutuje o "nebezpečných psoch". Pes akéhokoľvek plemena, ktorý sa bezdôvodne prejavuje agresívne voči ľudom alebo iným psom, alebo je naopak veľmi bojazlivý, nie je do chovu zaradený.

Kto kontroluje chovateľov psov S PP?
Na činnosť chovateľa psov s PP dozerá chovateľský klub. Chovateľ je v ňom registrovaný a musí sa riadiť chovateľským poriadkom a dodržiavať chovateľskú etiku. V chovateľskom klube máte možnosť sa na chovateľa sťažovať, ak sa zachová neeticky alebo poruší chovateľský poriadok, a klub ho bude postihovať, môže mu až odňať licenciu a šteňatá s PP už odchovávať nebude môcť.

Kto kontroluje chovateľov psov BEZ PP?
Nikto. Títo ľudia sa nazývajú množiteľmi, lebo nemajú chovateľský zámer, ale iba psy rozmnožujú. Ak produkujú šťeňatá choré, vadné, s dedičnými vadami, dokonca veľmi ťažkými - nikto im v tom nedokáže zabrániť, a ak si takého psa kúpite, nemáte možnosť sa nikde sťažovať, peniaze vám nevráti nikto. Psy bez PP môžu byť s veľmi úzkej príbuzensjke plemenitby, keďže ich predkovia sú neznámi. Je veľmi pravdepodobné že sa v takých vrhoch objavia vady (predkovia neboli predsa nijak sledovaní). Množitelia nerobia nič, čo by bolo v rozpore so zákonom, aj ak by cielene produkovali psy s dedičnou vadou. Hodnota psa bez PP = hodnote kríženca, teda ak si kúpite psa bez PP, kúpili ste si pomerne drahého kríženca.

Nezáleží Vám na PP, ani na tom, či váš pes bude zodpovedať nejakému štandardu? Zoberte si psa z útulku!
Ak ste sa v predchádzajúcich riadkoch nenašli a skutočne vám nezáleží na spomínaných výhodách, ktoré vám poskytuje PP, alebo kynologické zväzy, máme pre vás typ na psíka. Poskytnite domov psíkovi z útulku - tie sú plné opustených psíkov čakajúcich na nového majiteľa. Môžete si vybrať šteniatko, alebo aj dospelého psa. Určite v tom množstve psíkov nájdete toho svojho: s velkými očiskami, krásnym kožúškom, či špicatým ňufáčikom. Svoj život naplníte a "jeho" život zachránite. Psy z útulku bývaju veľmi milé a vďačné za to, že sa ich niekto ujal a má ich rád.

Prosím, kupujte len psov s PP, alebo pomôžte nejakému nešťastníkovi z útulku !!!


(c)
Bibiána Košáriová a Adriana Ladická
Tento článok je voľne kopírovateľný na účely osvety vo veci Preukaz o pôvode psa

Bude ma tešiť, ak tento článok uverejnia na svojich stránkach aj iný chovatelia iných plemien. Prosím ale o dodržanie copyrightu - t.z. uvedenie mien autorov článku spolu s linkami a uverejnenie článku v nezmenenom stave.

Štěňátko od "množitele"

12.10.2005
Z anglického originálu (An Unnamed Story) přeložila Ing. Lotta Blaškovičová
Tento smutný příběh se může kopírovat a publikovat v naději, že to zastaví neetické "chovatele" a ty, co chovají jen pro peníze.

Nepamatuji si moc o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidi si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si mámu a její měkkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mléka pro mě a mé bratry a sestry. Pamatuji si, že mnoho z nich umřelo a velmi mi chyběli.

Pamatuji si na den, kdy mě sebrali od mámy. Byl jsem velmi smutný a vystrašený, moje mléčné zuby sotva vyrostly a opravdu jsem ještě měl být u mámy, ale ona byla tolik nemocná a lidé stále říkali, že chtějí peníze a jde jim na nervy ten nepořádek, co já a moje sestra děláme. Tak nás dali do klece a vzali na neznámé místo. Jen nás dva. Tulili jsme se k sobě a byli jsme vystrašení; stále nás někdo nepřišel ani jen pohladit. Tolik nových objektů a zvuků a pachů! Jsme v obchodě, kde je tolik různých zvířat! Některá piští, jiné mňoukají, další pípají. Moje sestra a já jsme natlačení v malé klícce. Poslouchám tu i jiná štěňátka. Vidím lidi, kteří se na mě dívají, líbí se mi "malí lidé", děti, vypadají tak mile a směšně, jako kdyby si chtěli se mnou hrát. Celý den zůstáváme v malé klícce; někdy protivní lidé bouchnou do skla a vylekají nás. Často nás vyndají ven, aby nás ukázali lidem. Někteří jsou jemní, jiní nám způsobují bolest; vždy posloucháme "ach, jaká jsou rozkošná, chtěl bych jedno!" ale nikdy si nás nikdo nevezme. Moje sestra umřela minulou noc, když bylo v obchodě tma. Položil jsem si hlavu na její jemnou kožešinu a cítil jsem, jak život uniká z jejího malého hubeného těla. Slyšel jsem je hovořit, že byla nemocná a že by mě měli prodat za sníženou cenu, abych co nejrychleji opustil obchod. Myslím, že moje tenké zavytí bylo jediným projevem smutku nad mojí sestrou, protože její tělo ráno vyndali ven z klícky a zakopali.

Dnes přišla jedna rodina a koupila si mě! Och, šťastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mě drží něžně v náručí. Mám ji tak rád! Mamka a taťka říkají, že jsem milé a dobré štěně! Dostal jsem jméno Angel, čili Andílek. Rád olizuji moje nové lidi. Rodina se o mě vzorně stará, mají mě rádi a jsou něžní a milí. Jemně mě učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a hodně lásky. Snažím se hodně zavděčit těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a honím. Dnes jsem byl u veterináře. Bylo to zvláštní místo a já jsem se bál. Dostal jsem nějaké injekce, ale moje nejlepší kamarádka, malé děvčátko, mě jemně držela a říkala, že to bude v pořádku. Tak jsem se utišil. Veterinář musel povědět něco smutného mojí milované rodině, neboť vypadali strašně nešťastní. Zaslechl jsem něco jako "silná dysplazie kloubů" a něco o mém srdci. Slyšel jsem veterináře zašeptat o "množitelích" a že moje rodiče určitě nebyli testovaní. Nevím, co to všecko znamená, ale bolí mě vidět mojí rodinu takovou smutnou. Ale stále mě milují a já je mám stále velice rád. Už mám 6 měsíců. Venku, kde jsou jiná štěňátka silná a bláznivá, mě hrozně bolí jen se pohnout. Bolest nikdy nepřestává. Bolí mě běhat a hrát si s mým milovaným děvčátkem, a těžko se mi dýchá. Snažím se ze všech sil být silným štěňátkem, jakým by jsem měl být, ale je to tak těžké! Láme mi srdce, když vidím děvčátko tak smutné a když poslouchám mamku a taťku hovořit, že "asi nastal ten čas".

Několikrát jsem byl na tom místě u veterináře a zprávy nikdy nebyly dobré. Vždy hovořil o "dědičných problémech". Já přece chci jen cítit teplé slunečné paprsky a běhat, hrát si a tulit se k mé rodině. Minulá noc byla nejhorší. Bolest byla mou stálou společnicí. Teď mě už bolí se i postavit a napít se. Chci se postavit, ale můžu jen skučet bolestí. Vzali mě naposledy do auta. Všichni jsou tolik smutní a já nevím proč. Byl jsem zlý? Snažil jsem se být dobrý a mít všechny rád; co jsem udělal špatně? Och, jen kdyby ta bolest pominula! Kdybych jen mohl osušit slzy mého děvčátka! Vystrčím jazyk, abych jí olízl ruku, ale můžu jen zaskučet bolestí. Stůl u veterináře je tak studený. Tak moc se bojím. Všichni lidé mě objímají a hladí. Pláčí do mého kožíšku. Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně olíznout jejich ruce. Ani veterinář nevypadá dnes tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu. Děvčátko mě něžně drží a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala. Cítím jemné píchnutí v přední pacce. Bolest začíná ustupovat. Cítím jak na mě přichází pokoj. Teď jí můžu něžně olízat ruku. Začínám vidět sny, vidím přicházet mojí mámu a mé bratry a sestry na vzdáleném zeleném místě. Praví, že tam není bolest, jen pokoj a štěstí. Dávám mé rodině sbohem jediným způsobem, jakým umím - slabím zavrtěním ocásku a přitulením se. Doufal jsem, že s nimi strávím moc, moc měsíců, ale nebylo mi to souzené. "Víte", řekl veterinář, "štěňátka v pet-shopech nepochází od etických chovatelů". Bolest teď ustává a já vím, že přejde mnoho let, než svou milovanou rodinu zase uvidím. Kdyby se to jen bylo všecko odehrálo jinak!

Konec